#56 Humans of Fresh

24.1. 2017 Dan Chmelík

Pavel Šašek, 32 let
1.trénink – 16.11.2016
Počet kruháčů k 24.1.2017 – 75
Počet vyzkoušených sportů – 10+

Trenér kruhovýho tréninku

„Tak jsem se po po týdnech a týdnech odkládání a slibování konečně dokopal k tomu se zastavit, sednout a sepsat o sobě pár řádek. Nejen proto, aby se o mě případný zájemce dozvěděl pár věcí, co jsem mu na sebe ještě nevykecal při tréninku (čeština má omezený množství slov a jelikož mluvim pořád, dřív nebo později na sebe zákonitě vykecám všechno), ale hlavně proto, abych Danovi udělal radost. Jmenuji se Pavel, příjmením Šašek…věřte nebo ne, dodneška si někteří moji ne zas tak dobří známí myslí, že je to má přezdívka. Co už jsem vám na sebe vykecal je fakt, že jsem ze Šumavy, konkrétně ze Sušice, která je (ať si Klatováci říkaj, co chtěj) její branou. Tam jsem odchodil základku i gympl, tam jsem taky díky rodičům…zejména pak tátovi (který za svůj život dělal snad každý sport, který dělat jde) už v dětství přičichl ke cvičení, sportu a vůbec všemu pohybu. Co jsem dělal konkrétně? No skoro všechno…měl jsem totiž už od začátku, co se týče výběru a střídání sportů velmi zajímavou filozofii…jakmile mi něco začalo opravdu jít, tak jsem s tím seknul. Takže když jsem vyhrál svou první medaily v judu, získal oranžový pásek a začal jezdit na závody do Německa, kimono letělo do skříně a jal jsem se somrovat kopačky. Když jsem začal střílet góly na hokeji, nasral mě trenér a už jsem se v šatně neukázal. Když jsem chytil solidní techniku v tenise a udělal semifinále v pár turnajích, dal jsem přednost pubertálnímu hýření. A pak jsem o pár let dál našel věc, která mi šla víc než všechny předchozí a která mě chytla za srdce. Box, kickbox a vůbec bojové sporty…od těch už se mi sice pryč nechtělo a koneckonců jsem nikdy úplně neodešel, ale start mojí „kariéry“ přerušilo dost vážné zranění hlavy (a následně i holeně), takže jsem šel ve 22 letech do sportovního důchodu 🙂 Kdo umí, umí a kdo neumí, učí…s vědomím toho a díky zdravé dávce sebereflexe jsem se rozhodl, že budu teda holt učit. Měl jsem koneckonců zkušenosti s „napalováním“ (rozuměj trénováním) dětem v tenise a chytrej jak rádio jsem byl od mala, takže základ tam byl. A to už se začínám pomalu dostávat k cestě, která mě v důsledku přivedla až k vám, na FreshKruháč. Jak možná někdo pochopil, vždy jsem byl spíš fanouškem univerzálnosti, než striktní specializace. Fascinovali mě lidi ze starých časů, Aristoteles nebo Da Vinci, kteří byli schopní vynikat v tolika různých oborech a poznávat tak krásy světa z mnoha úhlů pohledu. Myslím si, že líp budeš rozumět světu, když poznáš, co nejvíc jeho tváří, než když se budeš snažit poznat jen jednu a dokonale. Možná i proto dnes, kdy je na všechno specialista a odborník, kdy neurolog netuší co dělá kardiolog, věda a vůbec celé lidstvo selhává v pochopení své vlastní planety, natož pak vesmíru. (Ano ano, tím jsem na sebe prozradil další věc…občas nevědomky zabrousím do filozofie 🙂 ) Ale proč se bavím o univerzalitě v souvislosti s Freshem? No proto, že má cesta na Fresh vedla přes kruháč, jehož všestranné krásy jsem objevil před více než deseti lety a začal pak s nimi nejen otravovat nejbližší okolí, ale i lid na internetu. Pod přezdívkou Hytuk jsem založil slušně sledovaný online tréninkový blog, následně i webové stránky, překládal, přispíval, diskutoval, točil videa a byl díky intervalovým a kruhovým tréninkům v neuvěřitelné formě. Zlaté časy! Přišla od té doby ještě spousta změn, dalších zranění i vážná nemoc, řada drobných radostí, dílčích úspěchů a v neposlední řadě osobních failů na plné čáře. Z všeho jsem se oklepal, vše mě skutečně posílilo a pomohlo mi dospět a napravit se v mnoha rovinách. Teď už chápu proč bez práce nejsou koláče nebo třeba proč když tvrdě trénuješ (anglicky work-out), musíš tělu energii vracet zpět (work-in…té muj termín!), aby vše bylo v harmonii a nebylo ti to časem zúčtováno. A taky chápu, že je to všechno easy a komplikujeme si to sami (to už ode mě mnozí asi i slyšeli). O samotném FreshKruháči mi začli neustále mlít moji/vaši známí, Klárka a Michal (takzvaní sušičtí Pražáci) a to zejména po tom, co jsem se rozhodl, že začnu v Praze trénovat. Tak jsem se na tu slávu šel podívat osobně, poklábosit s otci zakladateli a nasát trochu energii. A odtud nebylo cesty zpět. Záhy jsem zjistil, že s kluky sdílím velikou část tréninkové filozofie, že energie zažraná do zdí na Harfě se mnou dost rezonuje, že lidi jsou tam až nepravděpodobně fajn a to mi stačilo na to, abych se pokusil kluky přesvědčit, že bych k nim a k vám jako trenér zapadl. No a závěr? Popravdě jsem si myslel, že vám poreferuji i o dalších mých aktivitách, podnikatelských začátcích, koníčkách, pejscích atd., ale jako vysloužilej básník (ano, kdysi jsem psal básně!) a literát jsem se rozepsal trochu víc, než je zdrávo, proto to utnu TEĎ. Pokračování na kruháči. Čůůůůůs.“

Komentáře