Dynamický nebo statický strečink?

Jaký typ strečinku má být zařazen na začátku tréninku? Toto v posledních letech velmi propírané téma má poměrně jasného vítěze – dynamický strečink.

Pojďme se na to podívat od začátku – jaký je vlastně účel strečinku na začátku fyzického výkonu, který nás čeká? Zahřátí těla, prevence zranění a příprava na maximální výkon – tedy příprava na to, abychom plně využili svůj potenciál, tedy svou rychlost a sílu.

Zařazování statického strečinku na začátek tréninku se tedy zdá být logickým krokem pro prevenci zranění. Tento často velmi hluboko zakořeněný předsudek, že když se pořádně a dlouze protáhnu, tak se mi pak svaly nemůžou natáhnout, či utrhnout, se stal u mnoha lidí jistým dogmatem. Přitom tuto souvislost drtivá většina studií nepotvrdila.
Studie, které se tímto tématem v posledních letech zabývaly, neprokázaly, že by statický strečink snižoval výskyt zranění. Ba co víc – tyto studie prokázaly, že po statickém strečinku nám klesá sportovní výkon, který je pro každého sportovce alfou omegou…

Řešením je právě dynamický strečink. Nejenže dynamický strečink zvyšuje výkon, ale ač to na první pohled vypadá nelogicky, tak i minimalizuje zranění vlivem snížené svalové tuhosti.

Statický strečink pomocí dlouhých protahovacích procedur nepřipravuje tělo dostatečně na další výkon a následná schopnost produkovat sílu je tím pádem o dost nižší než u dynamického strečinku. Po rozcvičení dynamickým strečinkem je reálné vysledovat v intenzivně aktivovaných svalech rychlejší kontrakce, což je předpoklad rychlejších pohybů, tedy větší produkce síly.
Studie prokázaly, že lidé, kteří měli dynamický strečink před následným výkonem, měli výrazně lepší výkony, než lidé protahující se staticky.

Co z toho plyne? Dynamický strečink zařazovat před výkonem, statický strečink nechávat po výkonu.

Tady ještě využiju jednu větu, která toto tvrzení jen podporuje – v češtině to nezní tak dobře 🙂

„If one purpose of the warm-up is to warm-up the body, wouldn’t static stretching actually cool the body down?“

Za sebe mohu říci, že s problémem strečinků bojuji do dnes – od 6 let jsem pravidelně minimálně 2x týdně začínal trénink statickým strečinkem a do dnes mi to občas nedá a některou partii si prostě občas musím dlouze protáhnout 🙂

A Jak říká jeden z nejlepších světových trenérů Joe DeFranco, když se snaží posunout limity svého svěřence při testech sprintu na 40 yardů a při testech maximálního výskoku:

„Jeden z nejstarších tréninkových triků na světě, je unavit sportovce ještě před prvním během tím, že ho nechám rozcvičit se samotného. Příští testy provedeme znovu, s dynamickým krátkým strečinkem. Výsledkem bývá okamžité zlepšení :)“