#118 Humans of Fresh

1.2. 2019 Richard Palm

Denisa Šimandlová, 27 let
1.vstup – 10.10.2017
Počet tréninků k 1.2.2019 – 251

Čuuus!
Jmenuju se Denisa, ale tohle oslovení moc nemusím, mam z dob mládí zažitý, že to znamenalo nějakej průser, takže jsem radši za Denču nebo Deny. Je mi čerstvých 27, ale připadám si pořád jako mladý tele a taky tak i vypadám, ještě na střední mi neprodali ani sirky a od tý doby jsem se víceméně nezměnila, bohužel i mentálně mam pocit 😛
Jsem z Plzně (ne, fakt neříkáme ze z Plzně, ale „tůto“ a „jakýpa copa“ samozřejmě platí), ale typickej Plzeňák nejsem, protože nesnášim pivo. U nás doma je voda ze zásady jen na mytí a pivo by mi nejradši máma lila už do lahvičky místo sunaru, takže když se jde do hospody, sedím tam jako jedinej trapák s kafem.
Studovala jsem fyzioterapii, což mě samo o sobě bavilo, ale nějak už mě nebavili lidi, co si pořád stěžujou, že je něco bolí, ale nic proti tomu nedělají. Takže jsem utekla do Prahy mimo obor, do dětský sportovní agentury a tři roky jsem s prckama lyžovala, bruslila a drilovala je v atletický přípravce. V létě jsem se ale nějak nepohodla s šéfem a na starý kolena jsem skončila zase na základce. Trochu tam ostatním učitelkám kazím morálku, třeba když oni říkají dětem, ať nelezou na strom a já jim zas říkam, ať to zkusí vejš, nebo když někdo přijde naprášit spolužáka, že řekl sprostý slovo a já odpovím, že je mi to u prdele.
Práci s dětma miluju, protože jsou bezprostřední, upřímný a tvárný, takže jsou nich rychle vidět pokroky a taky si je snadno převychovám k obrazu svýmu, akorát jejich rodiče mi pořád kazí výchovu 😀
Mimo dětí mam ráda i dospělý, až na pár výjimek. Vůbec mam ráda tak nějak všechno a čim víc se toho děje, tím líp, takže si moc nepotrpím na spánek, protože je to nuda a ztráta času 😛 Ráda sportuju, hlavně venku, na což mě dobře připravuje kruháč, takže vlastně ráda sportuju i vevnitř 🙂 Hodně ráda čtu, ani moc nepotřebuju filmy a doma mám televizi s jedním kanálem, což je obraz. Dost ráda se směju- jen tak, o něco radši sobě a úplně nejradši někomu jinýmu. 😀
Taky ráda píšu a s tím mám spojenou vizi do budoucna- vydám knížku, která se bude jmenovat Nikdy to není tak na hovno, aby to nemohlo bejt ještě víc na hovno. Hlavní postavy budou slepec a vozíčkář, ale bude to vtipný, fakt. Rodina a kámoši si povinně koupí všechny výtisky, takže zbohatnu a postavím si srub v Alpách. Teda tohle je vize, realita bude spíš buďto levná maringotka nebo drahej stan v Krkonoších. Ale budu tam mít ovce a kozy a budu lézt po horách, dokud neumřu.
No a do tý doby budu pečená vařená u vás na kruháči, protože jste fakt nejlepší, a to už mam dost co hodnotit, pokud jde o různý cvičení a trenéry jinde. Klobou dolů, že i při tom počtu hodin, co máte, a lidí, co se k vám pořád přidávají, jste si zachovali příjemnou a přátelskou atmosféru a vysokou laťku, pokud jde o kvalitu cvičení. Nepřestává mě fascinovat, jak pořád přicházíte s novýma cvikama, novou strukturou hodin, novýma pomůckama a pořád máte to nasazení, který je obvykle typický jenom v začátcích. Z vlastní zkušenosti vím, kolik stojí energie se několik hodin v kuse smát na lidi a jet nadšeně na stopadesát procent, když člověk třeba nemá den. Je mi jasný, že občas byste nás nejradši poslali někam místo stálého opravování kulatých zad nebo hecování u upadajícího tempa, ale miluju vás,
protože to neuděláte 😀

Hrozně moc držím palce, aby vám to takhle šlapalo co možná nejdýl 🙂
Jsem fakt ráda, že jsem na vás natrefila a těším se zejtra ;)“

Komentáře