#128 Humans of Fresh

Lukáš H.
1.vstup – 1.5.2013
Počet tréninků k 5.4. 2019 – 343

„Já. Já jsem jen arogantní a nafoukanej Pražák z Královských Vinohrad. Nikoho z vás by nebavilo číst 128. příběh o tom, jak jsem začal sportovat, odkud jsem, co dělám… bla bla bla. KECY.

To, co nás všechny zajímá, je FreshKruháč. Nedávno se mě kámoš zeptal, co je na něm vlastně tak zvláštního a já nevěděl, co říct. Nad odpovědí jsem přemýšlel několik týdnů. A teď ji znám.

FreshKruháč vám dá šanci být lepší.

Když přijdete na trénink, je jedno, jestli jste tlustý, hubený, nabušený, chytrý nebo hloupý, malý nebo velký. FreshKruháč vám dá šanci. Ne abyste byli lepší než ostatní. Ale abyste byli lepší než vaše včerejší Já. Jestli ji využijete, je na Vás. Nikdo to za vás neodmaká. Ale málokdy v životě člověk dostane tak férovou šanci změnit sám sebe.

Příležitostí, který jsem dostal díky tělocvičně tří princezen, co se potkali na vejdlejšce, je bezpočet. Někdy jsem je využil, někdy promarnil.

Dali mi šanci stát se vojákem aktivní zálohy Armády České republiky. Jsou dny, kdy fakt nemůžete. A ty dny, ve čtvrtym kolečku, v sobě najdete to nejlepší. Vypnout hlavu, zatnout zuby a šlapat až do konce. Nedbat na bolest a klikovat tak dlouho, dokud veliteli fungujou hlasivky. Podpořit kluka vedle sebe ve chvíli, když mu docházejí síly. Vlastnosti, který nejsou vidět v holywoodskym filmu, ale který voják potřebuje mnohem víc než přesnou mušku.

Dali mi zázemí. Místo, kam můžu jít, když je mi zle. Kdykoli dorazim na trénink, vim, že náladu mi kromě pořádný porce endorfinů zvedne i několik známých tváří. Přátele, se kterýma toho moc nenakecám, ale vim, že se o ně můžu opřít.

Dali mi víru. Víru, že když člověk dře, dokáže zázraky. Dokáže vyběhnout můstek v Harrachově, dokáže běžet rychle jako vítr, dokáže ničit jednu „nepřekonatelnou“ hranici za druhou. Víru, že když mi Čuďas naloží 20 kilo nad moje maximum, tak mám šanci. Ne jistotu, ale šanci. A to mi v životě stačí.

Dali mi sebevědomí žít podle sebe. Díky FreshKruháči jsem si uvědomil, že sedět 10 hodin denně v karlínských kancelářích mezinárodní korporace je sice cesta, ale ne pro mě. Bylo mi 26 a měl jsem dvě možnosti. Udělat to, co všichni čekají. Budovat kariéru, vzít si hypotéku, začít pít lepší víno, přestat chodit na tréninky a začít pupkovatět. Anebo… nebo ne.

Dostal jsem šanci být lepší. To, jak jsem s tou šancí naložil, je už jiný příběh. O arogantnim a nafoukanym Pražákovi z Královských Vinohrad. A ten by nikoho nebavil. Těch už jste četli spousty. Bla bla bla.“