#28 Humans of Fresh

Alžběta Löblová, 23 let
1.vstup – 22.5.2013
Počet tréninků k 10.5.2016 –  123

„Čůůůůs všem freshákům! Nejsem žádná stará rašple, tak těžko přemýšlím, jak o sobě napsat víc než tři řádky. Pražák jak poleno, věčný student, talent na průsery a sportovec každým coulem. Říkají mi různě: bětko, bety, bí, von Löbl, prófa, hilter, KGBéčko…a to je výběr těch lichotivějších přezdívek. Momentálně studuji na fildě na úkáčku filologii, konkrétně angličtinu a švédštinu (pro všchny chytrolíny jako je Dáda: ano, má to smysl!), a pokud všechno klapne budu letos v červnu konečně po 5 letech odcházet s bakalářem, tak držte palce 😉 Kromě sportu miluju kuchtění na všechny způsoby a po sladkým se můžu utlouct, takže možná taky proto mě někteří potkávají na trénincích. Mezi láskou k jídlu a kruháči panuje přímá úměrnost: Čím víc jím, tím víc cvičím 🙂
Co se týče mých sportovních začátků, tak cvičím snad už od narození, hlavně svým drahým rodičům na nervy. Nicméně doktoři mi nevěštili takovou světlou sportovní budoucnost. Podle nich jsem se totiž moc nepovedla, takže jsem nikdy neměla být normální, normálně chodit nebo stíhat ostatní děti. Moje maminka má asi ráda pořádnou challenge a řekla si, že to tak nenechá a začala se mnou cvičit tzv. „vojtovku,“ která mi jako mimču pomáhala rozhýbat se. Za normální se rozhodně nepovažuju, ale za to, že jsem dnes taková čiperka vděčím hlavně jí. V předškolním věku jsem se asi jako každá holka z devadesátek dostala k aerobicu. Následovaly různé tanečky, až jsem tak ve třinácti přičuchla k volejbalu. U šestek jsem vydržela asi čtyři, pět let, než jsem je vyměnila za beach, u kterého jsem už zůstala. I když mi na beachi přezdívají monsterblock, každý by asi podle výšky uhodnul, že hraju v poli. Díky beachi jsem byla donucena zapojit do tréninků fyzickou přípravu a tak se nějakým omylem ocitla v posilce a následně na kruháči. Na fresh jsem se dostala tuším nějakým způsobem přes Piňďu, v době kdy byl FreshKruháč (jak ho známe teď) teprve v plenkách. Svoje první tréninky si vybavuju jen matně, ale pamatuju si, že to rozhodně nebyla láska na první pohled. Na nějakou fyzickou námahu jsem byla zvyklá (tehdy jsem si to aspoň myslela), ale být takhle vyflusaná během a po tréninku jsem neznala a přitom to podle kluků vypadalo jako děsná zívačka! Tréninky mě nutily vystoupit z takové té osobní komfort zóny a snažit se dostat přes hranice toho kdy můžu. Takže z počátku jste mě na Freshi nepotkávali moc pravidelně, popravdě jsem tam asi chodila, protože to tehdy bylo za směšný peníz a člověk ještě dostal sváču po tréninku 🙂 Doteď ani nevím, kde se to zlomilo. Možná v tý chvíli, kdy člověk na sobě fakt začal pozorovat, že se někam posouvá….nebo jsem začala oceňovat výhody společných šaten na Hammeru 🙂 Každopádně teď si sem pravidelně chodím dát pořádně do těla, vypotit všechnu nahromaděnou nasranost, když se zrovna nevede, nebo jen tak pokecat se super lidma (pokud vás teda Čepi pustí ke slovu). A když mi to vyjde, připojím se k bandě stejně praštěných trotlů a jedu se odrovnat na kemp, který je vždy peckově zorganizovaný. Díky FreshKruháči se nebojím zkoušet i jiný typy fyzických tréninků, ale Freshe se stále držím. Je skvělý pozorovat jak se ten projekt stále vyvíjí, jak s novými lidmi přicházejí nové nápady a tak člověk nemůže říct, že by cvičil pořád to samý. Takže jen tak dál a držím palec do budoucnosti (hlavně s hledáním dalších prostor, aby si člověk nemusel dávat budík na přihlašování tréninku 🙂 )!“