Jsem si naprosto jistý, že každý zažívá nechuť plnit své povinnosti. Možná různě často a různě silně, nicméně každý z nás prostě občas nechce udělat to, co musí. A i když víme, že musíme, oddalujeme to jak to jen jde. V hlavě si necháváme přehrávat scénáře, které nás omlouvají a vymýšlíme si různé „rozumné“ důvody, PROČ teď zrovna nemůžu.

Je úplně jedno, zda se jedná o důležitý pracovní telefonát, brzké vstávání, pravidelné cvičení nebo venčení psa. Pokud vnímáme některou z činností jako povinnost, jednou prostě nevyhnutelně nastane chvíle, kdy nám dojde šťáva, kdy se nám nebude chtít, kdy se na to prostě vybodneme. Je to běžné. Je to asi lidská přirozenost. A přesto – existují lidé, kteří za den udělají stejně práce, jako jiní za měsíc. Jsou to velmi úspěšní lidé, často slavní podnikatelé, herci nebo politici. Ještě častěji však žijí normálně mezi námi, ani o tom možná nevíme.  Že by se jich problém se ztrátou odhodlání netýkal? Vůbec! Jak jsem už napsal výš, TÝKÁ SE TO NÁS VŠECH! Někteří z nás, však vědí, jak proti tomu bojovat.

„Nečinnost přináší víc nepohody, než činnost, kterou daný úkol vyžaduje.“

Osobně se považuji za velmi líné stvoření 🙂 Co nemusím, nedělám. A co musím, dělám až když to začne hořet, až mě to začne pálit a až mi moje nečinnost přináší víc nepohody, než činnost, kterou daný úkol vyžaduje. Vypozoroval jsem na sobě, že pokud nechám věci zajít dostatečně daleko, jsem pak velmi výkonný při „hašení“ požáru. Začal jsem tedy o problematice prokrastinace hledat články, číst knihy, koukat na videa. A dozvěděl jsem se spousty zajímavých věcí. Některé fígle mi fungují, další zase ne. O to nejlepší, co mi pomáhá, se s vámi teď rád podělím. Upozorňuji, že vztahuju vše převážně ke cvičení, nicméně všechno je myslím volně použitelné na jakoukoliv část života, kterou chcete vylepšit.

1. Cíl, smysl a účel

Je potřeba si ujasnit, co chci. Jo, je to klišé a asi to slýcháte odevšaď. Právě proto na tom asi něco bude! Když nevíš, kam jdeš, je jedno kudy se tam vydáš.

Je tvým cílem cvičit? Pecka! -> Co budeš cvičit? Jak často budeš cvičit? Jak poznáš, že jsi v cíli?

Ať už je to vybudování fyzičky, nabrání svalů, shození špeků nebo zpevnění core, najdi si prostředek, který tě dostane do cíle. Neumíš nebo nevíš jak se do cíle dostat? Najdi si někoho, kdo ti pomůže.
Jakmile si rozmyslíš, co chceš a vnitřně se rozhodneš „že ten špek do léta shodíš“ okamžitě podnikni něco pro naplnění tohoto cíle. Hned TEĎ! Běž se třeba zvážit, zapiš si to a slib sám sobě (nebo klidně veřejně 🙂 ), že v létě budeš mít o 10kg míň. I takto malý závazek může pomoct se následně udržet na trati, nesejít z cesty a ten trénink nevynechat!

Říkám tomu pracovně Syndrom gaučové motivace 🙂 -> „Jo, super video! Začal bych hned, akorát už je večer…“ nebo „skvělý tréninkový plán, tak začnu v pondělí“ a pak? Skutek utek.
Proto je potřeba udělat něco hned teď. Zvedni telefon a zavolej trenérovi, pošli mail s poptávkou, běž na kruhový trénink. Cokoliv ti pomůže a můžeš to klidně udělat i z gauče, neváhej. Udělej to. Je potřeba jednat hned.

Za vším je nutné najít si smysl, silný důvod, který tě ráno donutí vstát! Cíl je takové měřítko, takový milník, ve vaší vizi. Cíl je totiž téměř hmatatelný a proto se člověku lépe představí než prázdný pojem „chci zhubnout“. Cíl je konkrétní. Na příkladu hubnutí by to mohlo být právě těch 10kg přesně 1.6.2016. Mozek lépe pracuje s konkrétnem než s abstraktnem.

Smysl a případně účel cítím podobně jako vizi. Pod vizí si představuji opravdu něco vzdáleného, ačkoliv konkrétního, k čemu mohu směřovat a progres sledovat právě pomocí zmíněných cílů. Zároveň se za jasnou vizí skrývá smysl. Odpověď na otázku PROČ, která s vámi rezonuje do poslední buňky v těle. Proč cvičíš? Proč děláš práci kterou děláš? Proč ráno vstáváš?

Osvědčilo se mi začít s PROČ a najít si za vším, co vnímám jako důležité ale zároveň trochu jako povinnost, smysl. Pokud vám to pomůže, ten smysl si napište. Třeba na čelo. Nebo do notýsku, Evernote nebo kalendáře. Každopádně když ten budík zazvoní, ve chvíli kdy chcete zmáčknout „snooze“ a položit hlavu zpět na polštář, nechte si hlavou proběhnout vaši odpověď na PROČ a místo hlavy na polštář položte nohy na zem.

Já necvičím jenom kvůli tomu, abych mohl s klukama soutěžit, kdo dočurá nejdál a kdo zvedl víc kilo. Potřebuji být zdravý, potřebuji být fit a zároveň mi to pomáhá udržovat se i v psychické pohodě. Proto dokážu vstávat ve 4:30 a v 5:30 zvedat první činky. Proto dokážu ve dnech stresu a pracovního shonu vyšetřit 2 hodiny na vlastní trénink. Mám tak silný vnitřní důvod, že nad vynecháním tréninku ani nepřemýšlím!

Je čas zamyslet se, ujasnit si priority a jednat! Už jste se zvážili? Už jste se přihlásili na trénink? Už jste někam ten email poslali?

2. Výstup z komfortní zóny – potřeba pravidelnosti

Tak tohle je ze začátku fakt nepříjemný, pokud nejsi zrovna sebemrskač 🙂 Dělám si srandu. Jakmile si uvědomíš, že jde každý den udělat 1 malinkatá věc jinak, která tě zocelí, po které se cítíš lépe, která tě obohatí a posune, tak jsi vyhrál kamaráde!

Co se cvičení týče, jsem přesvědčený, že každý kdo někdy hodně trénoval (cokoliv) dosvědčí, že cvičení není jenom o těle. Tělo sice dělá tu černou práci a cvičí, zvedá, běhá, opakuje ten samý pohyb snad stotisíckrát. Ale je to mysl, která musí být z ocele. A právě mysl, neviditelný sval vůle, je tou pravou hybnou silou. Každodenní trénink, rutina, je spojení mysli a svalu. Je třeba si uvědomit, že netrénujeme pouze své tělo, ale i hlavu!

A pokud není fyzické cvičení v našem plánu každý den (ano, skutečně existují lidé, kteří nemusí cvičit denně 🙂 ) neměli bychom zapomínat trénovat svou vůli. Jsou to maličkosti, které můžeme udělat jinak, a které mají velký vliv – ať ten vliv cítíme hned nebo se to nakupí časem a z hromádky se stane hora. Může to být tak malá akce, jako je každodenní studená sprcha. Ano, denně se sprchuju ledovou a denně si říkám, že jsem blázen. Když ale vodu vypnu, jsem na sebe pyšný. Může to být maličkost, jako je někomu otevřít dveře, poslat úsměv nebo vzít tašku. Každá věc, která vás vytrhne ze zaběhnutého stereotypu, po které máte lepší pocit sami ze sebe, každá věc, která vás donutí se malinko překonat a zatnout zuby, vždy stojí za to! Posune vás o schod výš. Zocelí vás. Pomůže vám příště ten trénink nevynechat. Bezpečně tyto maličkosti poznáte – okamžitě se cítíte silnější! Okamžitě se cítíte lépe.

Proto doporučuji najít si ze začátku 1 malou věc, kterou můžete udělat jinak každý den. Najděte si 1 věc, která vás denně přinutí být na sebe hrdí. Tato malá věc vám příště může pomoci ten trénink příště nevynechat.

3. Mindshift – z povinnosti něco co máš rád

Používám občas ty počeštěné anglické výrazy. Prasárna, vím. Nedokázal jsem však v tu chvíli najít lepší slovo v češtině, které by vystihovalo, co tím mám na mysli.

Mind – mysl.
Shift – posun.

Ve chvíli, kdy jsem si už ujasnil, proč to dělám a k čemu směřuji, mám plán a silnou vůli, je na čase vysvětlit sám sobě, že ta povinnost není zas až tak povinnost, jako nutnost. Spíš začít vnímat slovo povinnost odlišně v tomto kontextu. Všiměte si, že jsem výš nenapsal „chci být zdravý, chci být fit“ ale napsal jsem „POTŘEBUJI…“ a to je rozdíl. Sakra rozdíl. To je rozdíl třeba 6ti měsíců v dosažení vašeho cíle, pokud jednou jedinkrát ten trénink vynecháte. Totiž, vynecháte 1x a příště už budete nahlodaní o něco víc k tomu, vynechat znovu. A znovu. A znovu. Ono se to na sebe kupí. Je to jako složené úročení – je skoro magické a málokdo tomu rozumí 🙂

Vidím 2 způsoby. Oba vedou ke kýženému Mindshiftu.

1. Povinnost -> Nutnost
2. Povinnost -> Potěšení/zábava/Užívání

Pokud něco potřebujete, jako například dýchat nebo jíst, pak uděláte cokoliv k tomu, aby jste to dostali. Cokoliv. Začít vnímat něco jako potřebu vidím jako velkou výzvu i sám pro sebe, a osvědčený způsob jsem zatím neobjevil. Pravděpodobně je potřeba mít skutečně velmi silný důvod, zažít něco otřesného nebo emočně intenzivního, co vás změní a donutí vnímat věci jinak.

Ohledně potěšení a zábavy je však pár triků, které lze implementovat snad hned. Opět to vztáhnu na cvičení. Představme si, že jsem se rozhodl, že začnu cvičit. Vím, že musím shodit 10kg, jinak si nikdy nenajdu pěknou samičku a umřu na tlusté cévy a tučná játra. Vnímám to jako dostatečně silný důvod začít. A tak začnu. A protože jsem opravdu našlápnutej, začnu pořádně, pěkně od podlahy. Jenže druhý den to přijde – bolí mě celé tělo. Je mi hůř, než když jsem začal. Ukázalo se, že moje motivace možná nebyla tak silná. Ale nevadí -> jdu a znova v té tělocvičně něco odcvičím. A ráno je mi ještě hůř. Po třetí se tam už vůbec netěším, protože mě bolí celej Honza a protože mě tam zas budou mučit, budu tam hodinu skákat a dělat věci, který vážně nechci, protože mi to přináší jen bolest. A tak se na to během prvních 7-21 dní vyprdnu. Umřu nemocný,  v osamění a navíc nespokojený sám se sebou.

Záměrně uvádím absurdní a drastický příklad. Chci s vámi pohnout.

Je potřeba si v dané činnosti najít zalíbení. Odměňte se po náročném tréninku dobrou večeří. Holky, makáte na sobě už měsíc a shodili jste těch pár centimetrů kolem pasu? Kupte si nové kalhoty, šaty nebo triko. Kluci, už vám lezou po prvním měsíci trochu svaly? Fajn, kupte si za odměnu nový mobil, auto nebo počítač 🙂
Najděte si sparinga na cvičení nebo dobrou partu, se kterou se vám bude čas v tělocvičně dobře trávit. Zpřijemněte si to co možná nejvíc to jde. Oblečte si pohodlné věci na cvičení, pěkné boty. Cokoliv vám pomůže to zpříjemnit, udělejte to. Přijdou dny, kdy vás nic jiného, než vidina pořádného steaku po tréninku, neudrží na trati.

Posuňte svou mysl správným směrem, zkuste změnit úhel pohledu na povinnosti a dopřejte si co možná největší komfort, případně odměnu, za a při každém tréninku. Často to může být to poslední, co vám zabrání v tom ten trénink nevynechat!

4. Návyky

Celé to pro mě uzavírají návyky. Špatné i dobré. Síla návyků je neuvěřitelná. Navíc pomocí návyků se lze udržet na trati. Díky návykům můžete denně vystoupit z komfortní zóny, denně jednat v souladu s vaším PROČ nebo denně cvičit a mít to rádi.

Návyk má totiž tu moc, že nám pomůže odprostit se od dané činnosti myšlenkou, nepoužívat hlavu v dobrém slova smyslu. Respektive pomůže nám překonat prvotní vlnu negativních myšlenek, hlasů v naší hlavě, které vymýšlejí zmíněné scénáře o tom jak nemusíme vstávat, jak nemusíme cvičit a že se pro jednou svět nezboří. Návyk nám pomůže zautomatizovat určité úkony a ušetřit nám tak spoustu energie, někdy i času. Přestaneme se do věcí přemlouvat a analyzovat, proč jo a proč zrovna teď ne. Prostě jednáme na základě návyku. Tečka.

Samozřejmě návyky působí i opačně. Jsou to zlozvyky, které mají různé podoby, často si je sami ani neuvědomujeme. Může to být tak malé, jako je šťourání v nose, nebo tak velké jako je návyk odkládat vše důležité na nikdy.

Na téma budování návyků je moc a moc knížek, tipů, článků a videí. Snad ještě víc než na správné cvičení a stravování. Osobně se mi osvědčilo několik bodů:

1. Budujte 1 návyk naráz, ne víc
2. Sledujte svůj progres (například mobilní aplikací HabitBull)
3. Zjistěte, zda po stanovené době (často kolem 30 dní) je návyk vybudován. Jednoduše – stojí vás to stejně sil jako na začátku? Musíte o tom stále přemýšlet?
4. Nejsme stroje. Pokud jednou vynecháte při budování návyku, je to OK. Nevěšte ale kopačky na hřebík! Zítra je taky den, tak se ujistěte,  že ho využijete na plno a už se nezklamete! Prohráli jste bitvu, ale válku prohrajete až když to vzdáte úplně! Nikdy to nevzdávejte! Vždy znovu vstaňte a koukejte makat 2x tolik!
5. Jasně si řekněte, že už je návyk návykem a posuňte se k budování dalšího. Nezapomeňte se odměnit!

Pokud vám jen jediná věta tohoto článku pomohla (klidně i vzdáleně), pak jsem uspěl a moje úsilí nepřišlo v niveč. Budu to považovat za svoje malé vítězství a pořádně se odměním 🙂

Budu vděčný, pokud  mi v komentářích zanecháte vaše tipy, jak se udržet na trati a nesejít z cesty. Rád se nechám inspirovat!

Stay Fresh!