#113 Humans of Fresh

18.12. 2018 Richard Palm

Jindřich Váša, 44 let
1.vstup – 6.4.2016
Počet tréninků k 18.12. 2018 – 220

 

Ahoj, jmenuji se Jindřich, je mi 44 let, a ještě skoro dva měsíce to tak zůstane. Narodil jsem se v Praze, na jejím pravém břehu, kde mimo dvou let pobytu v australské Sydney, žiju celý svůj život. Z toho je myslím jasné, že se můžeme určitě potkat na Harfě, většinou ráno v týdnu nebo dopoledne v sobotu, ale těžko na Bořislavce :). Většina mé pracovní časti života je spojená s obchodem a výpočetní technikou. Aktuálně pracuji pro jednu významnou nadnárodní IT firmu a to už od doby, co byla v Čechách založena.

Jsem hrdým otcem dvou užasných dětí – Adély (skoro 10) a Lukáše (6 a kus), které ale znát nemůžete, protože se mi kluky (rozuměj otce zakladatele) ještě nepodařilo přesvedčit o zařazení hodin „FreshOtcové a FreshPidilidi“ – to by teprve byly kruhááááče 🙂

Co se týče mého vztahu ke sportu, tak bohužel nemůžu napsat, že bych se mu věnoval od útlého dětství. Jako astmatické dítko, s velmi starostlivou matkou, jsem toto období strávil hrou na klarinet a na klavír. V rámci léčebné terapie mi byly povoleny alespoň lyže a plavání a láska ke sjezdovému lyžování mě drží dodnes. Každopádně příchodem puberty se mi podařilo vymanit z nařízených regulí a já se snažil dohnat chybějící roky. Basketbal na střední škole, následoval softbal a baseball, a pak už můj srdcový lacrosse, se kterým jsem zažil i mistrovství Evropy a světa. V dnešní době ale už pravidelně hraji jen lední hokej, přes léto plácám beach volejbal, popojíždím na kole a relaxuji na golfových hřištích.

Jo, a celoročně chodím na kruháč. Tedy FreshKruháč !!! Z předchozího textu je myslím jasné, že posilovna nebo jiné individuální sporty, nikdy nebyly můj šálek kávy. Za to, že jsem propadnul kouzlu této milé FreshSpolečnosti, vděčím Ivánkovi (Ivan Pajtl), který na kruháč dochází již delší dobu ješte s Míšou Šímou a Kubou Zachariášem (všichni jedna nejmenovaná úžasná cestovka). Ivánek totiž nechtěl být nejstarším návštěvníkem tréninků, tak mi na jedné z našich cest do vzdálených destinací vysvětlil, že kruháč je přesně to, co mi v životě chybí. Začátky nebyly jednoduché, startéry s Hanzem mi daly slušně zabrat, po následujících trénincích s Danem jsem se učil znovu chodit :). Nakonec jsem to ale přežil a cca po roce začal chodit opravdu pravidelně, jak mi to čas a zdraví dovolí. A nejraději k Michalovi :).

A tím bych toto pojednání na téma mé osoby ukončil. Mějte se fajn, někdy třeba na viděnou na baru po kruháči při sklence Čepelíňáku a buďte FRESH ! :)“

Komentáře