#85 Humans of Fresh

6.3. 2018 Richard Palm

Martin Altman, 27 let
1.vstup – 7.6.2016
Počet tréninků k 6.3.2018 – 245

Čůůůůs Fresháci, jmenuju se Martin, ale dost obstojně slyším na přezdívku Mates, kterou už si táhnu s sebou pár let. Jsem celkem jednoduše zapamatovatelnej nejen podle dost hlučnýho hlasu, ale až uvidíte, spíš už jste určitě viděli, u baru někoho, kdo má na ponožkách stromečky, parohy, kaktusy, palmy, soby nebo dokonce ukecaný tučňáky, máte vysokou pravděpodobnost, že se jedná právě o mě.
Pocházím z Chodska, z jedný malý vesnice v západních Čechách na Plzeňsku, takže tůtám, prodlužuju samohlásky, používám divný slova jako loch, kolmaha, pokrvadlo, tůdletady, tlecto, íčko, říkám, že je někdo zvondanej, bramborákům říkám vošouchy a další skvělý novotvary, který nikdo ze zbytku republiky nechápe. Jinak pokud jste nikdy neslyšeli nic o Chodských slavnostech nebo chodským koláči, tak máte co dohánět. Přijďte hyjtu!

Před 7 lety jsem zavítal do Prahy na ČVUT, Prahu si zamiloval a už neodjel, krom povinných návštěv domoviny, aby se rodiče ujistili, že pořád ještě žiju.

Díky tomu, že jsem na škole studoval požární bezpečnost, tak pracuju jako specialita pro technickou normalizaci v oboru požární bezpečnosti. A jestli zrovna tápete a nemáte tucha, co to vlastně jako dělám, tak patříte do 99 % lidí, kterým jsem kdy vysvětloval, co vlastně dělám. V podstatě zajišťuju tvorbu norem a včetně dalšího milionu ostatních věcí, včetně mezinárodní spolupráce. Proto když náhodou chybím na nějakým kruháči, je vysoká pravděpodobnost, že zrovna v Bruselu bojuju za ČR, aby nám Evropa nepřikazovala úplný blbosti.

Nikdy jsem nepatřil do kategorie hubenýho aktivního sportovního dítěte, já proplul základkou a střední jako ukecanej šprt. Doma do nás vtloukali, ať máme dobrý známky, tak já se toho držel. V tomhle režimu jsem si proplul až na vejšku, kde s nástupem na strahovský koleje, který zocelujou charakter ve všech směrech, jsem jako jeden z mála odmítl vozit jídlo od maminky a zařadil se do řad lidí, co si začali vařit sami. A protože v tý době začala éra toho, kdy běhal každej druhej, přidal jsem se i já a začalo mě to dost bavit. Ale po pár letech jsem si uvědomil, že by to chtělo ještě něco jinýho a tak jsem se dostal až na svůj první kruháč s Vencou.

Do dneška si pamatuju, jak jsem si myslel, že mám naběháno, že to nebude tak blbý. Blbý to bylo a dost. Ještě teď si pamatuju, jak jsem po prvním kolečku myslel, že vyplivnu plíce, po druhým že mi upadnou nohy, a po třetím že vypustím duši. Po tom, co jsem se trochu sebral, vyšlápnul ty najednou šíleně vysoký schody ven z kruháče, jsem si říkal, kterej magor by tohle podstupoval pravidelně. I přes tohle jsem se kousnul a přihlásil se na další tejden, pak na dva kruháče tejdně, pak postupně ze Startéru na Kruháč až na současnost, kdy mě tam můžete vidět 4krát tejdně, pravidelně i v 6 ráno. Kdo o tom kruháči ráno pořád pochybuje, tak to jednou fakt zkuste, ta zombie atmosféra má něco do sebe :D.

Díky kruháči jsem potkal strašně super lidi (Prostaty se nevzdávaj!) a mimo jiný se naučil máknout a kousnout se, když už vážně nemůžete, protože se na to prostě nevybodnete, když ostatní kolem pořád makaj. Zjistil jsem, že není moc horších věcí než přeskakovaný výpady, 180 nebo dokonce 180 DVD, tyhle věci by se v jednom kruháči prostě potkávat neměly. Ale není lepší pocit než odcházet po tréninku přes gym a vidět ty lidi, co ještě vůbec netuší, co je vlastně čeká.

Dopisuju tenhle elaborát, beru tašku a uvidíme se na kruháči. Ujetým ponožkám zdar!

Komentáře