#130 Humans of Fresh

18.4. 2019 Richard Palm

Jan Kudláček, 29 let
1.vstup – 24.3.2015
Počet tréninků k 18.4. 2019 – 212


Čůs,

já jsem Honza, modrou obálkou jsem dostal za úkol sepsat něco o sobě. Trochu to smrdí narcismem, tak to pojďme udržet v mezích :).

Začnu ošklivými pravdami, o kterých se nerado mluví, obzvlášť v určitém věku. Právě věk, je jednou z těch pravd – je mi dvacet devět (ale tvářím se že míň), mám jednoho potomka mužského pohlaví (tvářím se, že jsem ženatý) a narodil jsem se a žiju v Praze (tvářím se, že nejsem „pražák“). Asi by se i dalo dlouhé řádky mluvit o mém studiu (snažím se tvářit chytře), raději se však pojďme bavit rovnou o sportech.

Můj vztah k „běžným“ sportům má jakousi ambivalentní příchuť. Většina míčových her, gymnastika a prostě věci, co se dítkům vštěpují, během hodin tělocviku, mě (zcela upřímně) příliš nejdou. Tím pádem v nich ani nenalézám to pravé vzrušení. Též jízda na kole patří, v mém žebříčku, do skupiny hořkosladkých zážitků (stačí se podívat na video ze středověkého FreshKempu).

Na druhou stranu jsou zde bojové sporty a bojová umění. Zhruba ve dvanácti letech, jsem se přihlásil na lekce historického šermu. Tam jsme se, pod vedením vlasatého a vousatého mistra, mlátili násadami od košťat. Také tyčkami („nože“) a nakonec i rukama, to vše do té doby, dokud nám z toho nenarostly dlouhé vlasy a fousy.

Už vlasatý a fousatý jsem přešel na studium bojového umění Aikido. Což není něco, co vás během týdne naučí, jak zmlátit deset krvelačných útočníků naráz. Mě však naučilo důležitý rozdíl, mezi bojovými sporty a bojovým uměním. Také něco o rovnováze lidského těla, umění pádů a takové ty věci… Při svém nedostatečně dlouhém pobytu na vysoké škole (VŠE, ale pššt) jsem pak chodil na Thajský box, v čemž jsem pak podle možností pokračoval v gymu na Smíchově. V posledním roce jsem zkoušel i Jógu (kvůli sedavému povolání), ze které jsem po roce přešel na AkroJógu. Ta byla milým překvapením, neboť neměla s Jógou mnoho společného.

Bavíme-li se o koníčcích, tak mým dlouhodobým koníčkem je aktivita zvaná LARP. Za tuto zkratku se může schovat opravdu mnoho aktivit. Od směšného bacání dětí molitanovou trubkou, (o tom jsou i trapné filmy, např. Knights of Badassdom) až po improvizační divadlo bez scénáře. Přiznám se, že celá tato škála mě baví.

V české republice jsou organizovány tzv. LARP bitvy, kterých se zúčastňují až stovky lidí (největší má účast kolem 700 účastníků). Hráči mají během akce kostýmy (různé kvality, vyrábí si je sami) a zbraně se zmíněným měkkým ostřím (kopí, meče, štíty, kuše…) a během různých scénářů dochází ke střetům armád, do kterých jsou rozřazeni. Tam je prostor mlátit se hlava nehlava. Mezi námi, tahat zbroj (nebo třeba jen helmu), běhat po lese a ještě do toho někoho celý den mlátit, to je teprve kruháč :). Bitvy a podobné události zpravidla organizují lidé, co sami jezdí jako hráči.

Co se týče toho divadla bez scénáře, existují např. historické LARP hry. Tam se též používají, kvůli bezpečnosti, měkčené zbraně. Cílem však nebývá pouhé mlácení spoluhráčů. Hráči naopak dostávají tzv. postavu, což je popis vlastností a historie postavy, kterou budou (jako v divadle) hrát. Díky tomu můžete zažít: plížení kilometrovou kanalizační trubkou o průměru 50cm (byli tam pavouci), romantiku jak z viktoriánského románu (hraje se na zámku), nebo třeba dobývání Ruska za 2. světové války. Zmíněné „divadelní“ hry často vypadají lépe, neboť účastníci za přihlašovací poplatek dostávají vypůjčený kostým a všechno vybavení. Pokud vás zajímá, jak to vypadá, zkuste zagooglit např.: Legie:Sibiřský příběh, nebo De La Bete a třeba se na nějaké akci uvidíme ;-).

Kromě účasti na takových akcích mě baví i jejich organizace. Letos uvedu v Kunratickém lese pátý ročník bitvy o účasti cca 100 lidí. Spoluorganizoval jsem i „divadelní“ (i když někteří by dali přednost slovu: „obsahový“) LARP: „Umělá Inteligence“, též o 100 účastnících. Ten byl navíc podpořen grantem nadace O2 (ThinkBig). Baví mne i vyrábět věci, což jde s LARPem krásně dohromady (každé divadlo potřebuje rekvizity). Založil jsem proto internetový portál Larp-navody, kam spolu s dalšími autory dáváme postupy, jak zmíněné rekvizity vyrobit. Protože jsem programátor a taky, protože psaní LARPů ve wordu (ani v Google Docs) není uplně ideální, vytvořil jsem online aplikaci, ve které se LARPy píší. Appka podporuje týmovou spolupráci a spoustu dalších věcí, jmenuje se Larita.

Do vyčerpávajícího koktejlu zájmů už přihodím jen hudbu a cestování. Studoval jsem hudební základní školu a absolvuji lekce sólového zpěvu, s rodinou cestujeme po světě na punkáče s batůžkem a spíme u cizích lidí, domluvených přes AirBnb :D.

Uff, tak to je zhruba vše, o co se zajímám. Všechno se to s rodinou stíhá blbě, spánek trpí :D.

Ke Kruháči jsem se dostal v době, kdy jsem dělal „rozkydlého“ programátora v jedné bance na Andělu. Břišní fald (vážně!), jasně signalizoval nedostatek pohybu. Otevřel jsem tedy Google, napsal „cvičení Praha“ a výsledkem krátkého hodinového googlení byl středeční Kruháč. K obživě mi, kromě programování, slouží také školení (programování, photoshop, excelu a dalších…), která vedu.

Mějte se fanfárově

Čůůs!“

Komentáře