#33 Humans of Fresh

Martina Máca Křelinova, 23 let
1.vstup – 24.9.2015
Počet tréninků k 14.6.2016 –  79

„ČŮŮŮŮŮŮŮS! Pro ty, co si mě na kruháči nevšimli, protože zřejmě nejsem v jejich zorném poli, jsem Máca- ta malá co není vidět, ale slyšet určitě 🙂 V občance mám sice napsáno Martina, ale tak mi nikdo nikdy neříkal, jen někdy mamka, když jsem zlobila 🙂 Narodila jsem se ve Vrchlabí, to je město, kde se rodí sportovní hvězdy… A i když jsem teď víc v  Praze, než v Krkonoších, mám doma u našich stále pokojíček a sbírku plyšáků (každé vánoce jeden přibude i kdyby trakaře padaly). Mám starší ségru Míšu – ona je ta chytřejší z nás, já jsem ta krásnější, protože co je malý, to je hezký 🙂 Předem bych ráda řekla, že jsem šťastná, že jsem strávila dětství u babičky na statku nebo venku na hřišti a vlastně, až do vejšky, neměla díky sportu čas na vylomeniny a průšvihy. Od narození jsem nezastavitelný hyperaktivní střeštiprdlo, co nevydrží přes den v klidu víc jak 10 minut, a proto bylo odpolední spaní ve školce utrpení jak pro mě, tak pro učitelky 🙂 Když jsme byly malé, taťka trénoval hokej, a tak jsme s mamkou jezdily klukům fandit. Všude, kde hráli, jsem znala zimák a cukrárnu, hokejistka se ze mě ale nestala 🙂 Chodila jsem tancovat a v 5. třídě mě zlanařil trenér ze sportovní základky, tak jsem začala v šestce závodit na běžkách. Mimochodem, víte, s kým jsem chodila do třídy? S hvězdičkama největšíma a reprezentantkama ERBANOVOU, CHARVÁTOVOU a SAMKOVOU, tímto holkám skládám poklonu, já to tak daleko nedotáhla, ale moje krátká kariéra běhny na lyžích nebyla úplně špatná. A moc ráda na to vzpomínám. Někdy to hodně bolelo, ale to ke sportu patří! Byli jsme super parta, se super trenérama a super výsledkama 🙂 Naučila jsem se tam, že není cíle, kterého se nedá dosáhnout. Chvíli jsem taky koketovala s biatlonem, ale protože ho dělala ségra a můj názor byl, že jen lemra si musí během závodu lehnout (omlouvám se všem biatlonistům a klaním se jim k nohám), zůstala jsem u běžek. Pak přišlo první zranění kolena a operace, ale to jsem se hned jak to šlo, vrátila na sníh. A když začalo po dvou letech zlobit zas a přišla druhá operace, ruplo mi v bedně a vykašlala jsem se na lyžování = největší chyba! A to jsem se dostali hupem do třeťáku na gympl, jak jinak než sportovní. V tu dobu mně jedna holka řekla, ať se vykašlu na výmluvy o bolavém koleni a jdu s ní na trénink vrchlabských fotbalistek. Našim sice vstávaly vlasy hrůzou na hlavě, že s mým kolenem chci hrát fotbal, ale byli rádi, že chci zase něco dělat. Upozorňuju, že mi to s míčem ze začátku moc nešlo, za to jsem všem utekla 🙂 Hrála jsem, počítám na prstech, necelých 5let, ale každá sranda někdy končí a holky chodí na mateřskou, tak se nám tým loni na jaře rozpadl. Mezi tím jsem stihla odmaturovat a dostat se na vějšku na fyzioterapii, což byl můj splněný sen a úspěch mého života. No, ale život nám nepřináší jen dobré konce, že? Ve druháku jsem byla odejita, měla zlomený srdce a nevěděla, co bude dál. Však karma se nade mnou slitovala a já dostala práci na rehabilitaci alespoň jako recepční. Nemusela jsem se vrátit domů k našim a udělala si další kurzy masáží a tejpování – takže, až nebudete někdo úplně fresh, stačí se ozvat 🙂 Teď studuju zdravotní sestřičku, ale 100% vím, že v nemocnici pracovat nechci, maximálně na dětské neurologii. Chtěla bych v budoucnu pracovat se sportovcema – malejma nebo velkejma to je jedno, takže budu muset ještě máknout, ale co, do stáří je času dost 🙂 A když nejsem zrovna ve škole, v práci, nebo na kruháči, tak peču 🙂 Ráda jdu s kámošema na slackline, na ferraty nebo prostě dělám cokoli, kde je fajn parta (jsem křovák pro každou blbost). A teď se konečně dostáváme k tomu důležitému – jak jsem přišla na FreshKruháč…? Přišla jsem po svejch (hahaha). Když skončil fotbal, potřebovala jsem něco dalšího, zkoušela jsem různý věci, ale nic nebylo to pravý ořechový. Tak jsem se takhle jednou proklikávala na netu, až jsem je proklikala na FreshKruháč. A jako správnej posera jsem nechtěla jít sama, tak jsem přemluvila spolubydlu a vyrazily jsme. Na první trénink jsme jako frajerky přišly pozdě. Ale od začátku, co jsme do gymu vlezly, to bylo super. Od toho dne konečně vím, co je láska na první „pohled“. Sice si nepamatuju, koho jsem viděla jako prvního, ale víte, jak to myslím 🙂 Můj první trénink byl startér s Vítkem, šla jsem domů zdrchaná, jak už dlouho ne, ale bylo jasný, že půjdu zas. Tréninky ve mně zase probudily touhu něco dokázat a nostalgický vzpomínky na starý časy. Protože na kruháči jsme, alespoň pro mě, taky jako tým, makáme všichni stejně a „posloucháme“ trenéra. A i když se nám úplně nechce a bolí to, stejně to odmakáme. Není to jako ve fitku, kde rádoby krasavci hekaj před zrcadlem s činkou a nandy s tunou makeupu choděj hodinu na páse. FreshKruháč je prostě jinej – JEDINEČNEJ.  Přístup trenérů k nám (nemluvím o posledním kempu), skladba tréninků, kontrola techniky… vše samozřejmě začíná a končí na baru. Všechno je prostě super 🙂 Díky freshi znám taky spoustu fajn lidí, se kterýma trávím ráda čas jak na tréninkách, tak mimo ně. A HLAVNĚ !!! Patřím do super party super žen, který nezastaví žádná výzva a nic není překážka, kterou bychom společnýma silama nedaly, #Freshkozy, tam prostě chceš patřit! Díky holkám jsem začala znovu běhat i závodit – DÍK KOZY! :* A můj další cíl je odjet zase závody na běžkách a nebejt poslední. A FreshKruháč je ideální tréninková jednotka na to, až se zima zeptá, co jsi v létě dělal… 🙂 ZELENÁ JE BARVA TÝMU, TAK PŘIJĎ SI TAKY UŽÍT DŘINU!!!! Tak na kruháči čůůůůůůůůůs 🙂 PS: Těm, kteří dočetli do konce, upeču něco dobrého :)“