#38 Humans of Fresh

19.7. 2016Dan Chmelík

Lucie Pokorná, 25 let
1.vstup – 22.1. 2016
Počet tréninků k 19.7. 2016 – 50

DSC_0925

„Obrovský čůůůůůůs všem kolembicákům a i těm nenáhodnejm. Jsem Poky, ohledně mého jména se nebudu vyjadřovat, jelikož by mohlo být použito proti mně a to vážně nechci. On se stejně Daneček zmíní 🙂 Řeknu jen, že slavím svátek na 13. prosince. Už je to čtvrt století, co jsem přišla na tenhle svět. Nebyla jsem úplně plánované miminko, ale za to jsem se dost povedla, hlavně co se skromnosti týče, v tom jsem obrovsky dobrá. Maminka si přála chlapečka, ale když už si to rozmyslela, zjistilo se, že budu holčička, ale nějaké chlapské vlastnosti už mi zůstaly. Zatímco se holčičky oblékaly do šatiček a hrály s panenkami. Já lítala po lese v maskovací soupravě a měla velkou sbírku angličáku (tentokrát myslím autíčka 🙂 Nerada jsem se česala, a tak účes „na ježka“ byl můj nejoblíbenější. Do dnes se leccos změnilo, ale jsem skoro pořád stejná. Vlasy mi sice už narostly a jen tak je nedám, ale maskáče a autíčka (teď už myslím i opravdová) mě baví pořád. Jako malá jsem trávila většinu času venku. Přišla jsem ze školy, mrskla s taškou někam obrovsky daleko a šla před barák, kde jsem s místními kluky hrála fotbal, jezdila na bruslích, kole nebo stavěla bunkr v blízkém lesíku. Oba moji rodiče mě vedli ke sportu. Když to šlo, táta nás vzal na víkend na kolo, někam na čundr pod stan, apod. Vystřídala jsem různé druhy sportů, které jsem hrála i závodně. Největší část mého života zabral florbal, který jsem hrála od svých 12 let a zhruba od 14 i závodně. Skončila jsem s ním vloni v květnu. Loňský rok byl pro mě v mnohém zlomový, a tak to vezmeme popořádku. Jelikož jsem celý svůj život věnovala sportu a nějak jsem se nehrnula na vysokou, napadlo mě, že bych mohla spojit něco, co miluji, s něčím, co už dneska potřebuji. A tak jsem se přihlásila na Fakultu tělovýchovy a sportu na Karlově univerzitě a rovnou na obor, kde jsou nejtěžší talentované zkoušky. Začala jsem se připravovat a to velmi intenzivně, ale i přesto nedostatečně, jelikož na FTVS nejsem, ale to je jiný příběh. V rámci přípravy na FTVS jsem musela i hodně běhat a jelikož jsem najela na režim, že jsem začala běhat skoro denně, tak mi po neúspěšných talentovkách začal chybět. Rozhodla jsem se, že budu běhat i nadále, a to jen pro potěšení. Stanovila jsem si cíl, že chci uběhnout určitý počet kilometrů za rok, což bylo také dost motivační. Čím více jsem běhala, tím více jsem se v běhu nacházela. Zjistila jsem, že jsem se s věkem změnila na individualistu a týmový sport už mě moc nebavil. Tréninky florbalu mě začaly štvát, protože jsem chtěla jít běhat a nemohla jsem to skloubit. A tak se to ve mně střádalo, až jsem se jednoho krásného dne rozhodla, že už stačilo a s florbalem se rozloučila. Po holkách z týmu se mi sice stýská, ale umím si to zařídit – postupně je tahám na kruháč – viď, Soničko? :))) A od té doby, když jsem někam šla, tak jsem běžela… 🙂 Běhání mi kompletně změnilo život, včetně i pohledu na něj. Všechno jsem v sobě překopala a k tomu i nějaké to kilo šlo dolů. Ale jelikož jsem to s těmi naběhanými objemy přehnala, skončila jsem v prosinci na operaci s kolenem, protože mi rupl meniskus. A to byl zlom skoro ve všem. Zjistila jsem ještě víc, že sport je pro mě mnohem víc. Do ledna jsem nemohla nic dělat a byla přímo šílená. V rámci rehabilitace mi bylo doporučeno, že bych měla více posilovat. Po kruháči jsem pokukovala už dlouho, i díky tomu, že mi Kobra s jejími fotkami a statusy pořád vyskakovala na Zdi a mně se celý koncept obrovsky líbil. Když jsem pak v práci zjistila, že máme možnost mít multisport kartu, hned jsem si brala a spolu s ní se přihlásila na první kruháč. Byla jsem tam s Kobrou, která mi byla po celou dobu velkou oporou a motivací a za to má u mě obrovský dík 🙂 Všechno se to událo v únoru letošního roku a od té doby, když nejdu na kruháč alespoň 2x týdně, mám pocit, že je něco špatně. Našla jsem si na něm bandu super bab – Obrovský dámičky. Navštívila už dva kempy, který byly naprosto super a vím, že na dvou rozhodně neskončím. Navíc je pro mě kruháč super sportem k běhu a na fyzioterapii mě chválí, že mám už koleno mnohem pevnější. Prostě dokonalý happy ending! A co vlastně dělám za práci? Dělám externě Project Coordinatora v Komerční bance. Sedím ve Vysočanech v té růžové budově, naproti Fénixu, takže další důvod, proč pro mě byl FreshKruháč jasná volba! Víceméně mám na starosti přípravu migrací a upgrade na různých databází, na kterých jede většina aplikací v bance. Tuhle operaci dělá cca 5 různých týmů a mým úkolem je sestavit harmonogram prací, sjednotit týmy, získat potřebné lidi, kteří na tom budou pracovat a ve finále i ohlídat, že všechno proběhlo, jak má. Paradoxně dělám se samými ajťáky, ale sama ajťačka vůbec nejsem 🙂 Myslím, že o mně už stačilo, kdybyste se cítili ošizeni o některé z informací, tak si mě odchytněte. Zaručeně mě poznáte, v šatně nezavřu tlamu 🙂 🙂 Tak někdy na tréninku, čůůs! Kolemplameňák na rozloučenou!“

Komentáře