#53 Humans of Fresh

Martin Zběžek, 23 let
1.vstup – konec 2013 (bez FB)
Počet tréninků k 28.10. 2016 – 213

„Čusss, jmenuji se Martin a jsem alkoholik. Mimo jiné. Ale to patří asi do jiné skupiny, no nic. Narodil jsem se před 23 lety v Praze, kde mě taky pravděpodobně taky s velkou pravděpodobností zastihnete. Když zrovna nejsem na kruháči, tak jsem pravděpodobně na Albertově okolo PřF UK. Jednu chvíli po ukončení gymplu to vypadalo na biomedicínu v Kladně, tam mi nadšení ale vydrželo pouze jeden semestr, načež následoval návrat do matky měst. Lví podíl na tom měl i fakt, že jsem tam neměl příliš možností věnovat se mé dlouhodobé zálibě, jíž je šerm ve všech jeho podobách (a taky tam nejsou tak dobré kruháče, jak jinak 😉 ). Tomu v současnosti věnuji dost času, což má za důsledek například fakt, že drtivou většinu letní sezony trávím mimo republiku na historických festivalech. Když zbude čas, rád vytáhnu paty ideálně někam do hor na trek. Na Fresh mě dotáhla Dáda V. (spousta energie stlačené do podoby toho nejmenšího Hopsajícího Saše na tréninku ;)) asi v roce 2013 (nebo kdy přibližně to všechno začínalo ještě na Spartě). Po prvních trénincích jsem učinil hned několik objevů, co se týče vlastní anatomie. Předtím by mne nenapadlo, co vše si mohu natáhnout a jinými způsoby odrovnat tak, aby to o sobě dávalo vědět ještě následující dny (vynález jménem Startér ještě nebyl na světě). Z toho a jiných (hlavně časových) důvodů jsem na kruháč docházel pouze sporadicky, maximálně párkrát za měsíc jako zpestření k jiným tréninkům. To se ovšem změnilo s nástupem na VŠ, kdy mi celkově rozvolněný rozvrh umožnil větší časovou flexibilitu a zároveň přímo volal po aktivitě, která by mi do denního programu vnesla něco málo pravidelnosti. K tomu se kruháč přímo nabízel. A proč že se tam mezi rosničky rád vracím? Předně je to variabilita, kdy se v podstatě každý trénink člověk naučí nový cvik či variaci, takže se rozhodně není třeba bát stereotypu. Profesionalita a pohodový přístup trenérů (ač to zní jako sebevětší klišé :)), kteří nemají problém vyjít každému vstříc a jejichž trpělivost je zjevně bezbřehá, takže vás stokrát jemně upozorní na vaše chyby (i když jsou chvíle, kdy během cvičení je člověk rád že je a připomínky jsou to poslední, co chce slyšet 🙂 ), dokud daný cvik konečně neprovádíte tak, jak je třeba. A že to občas trvá. Samozřejmě pohodový kolektiv okolo toho všeho, což v kombinaci s kvalitním zázemím tvoří dohromady prostředí, kde si člověk může paradoxně svérázným způsobem odpočinout. Jo a už si nějaký pátek nedovedu představit lepší ranní nakopávač než kruháč, mnohem účinnější než kafe 🙂 Takže na viděnou ráno, třeba už i v nových prostorách :)“