#77 Humans of Fresh

Eliška Zábská, 27 let
1.vstup – 22.8.2016
Počet tréninků k 9.1. 2018 – 395

„Čůůůůůůs 🙂
Jmenuju se Eliška, narodila jsem se v Praze a jako malá jsem chtěla být princezna, pak rytíř, pak právnička, pak bioložka, ale na nic z toho nějak nedošlo. I tak bylo mládí hrozně fajn. Většinou jsem pobíhala někde po venku, s kamarády, na chatách, táborech a celkově byla hrozně akční dítko. Pořád jsem zkoušela různé nové sporty, u některých dokonce pár let vydržela a odkroutila si i nějaký ten závod. O co přesně šlo? Neřeknu, ještě byste se mi smáli, že je to bída! 🙂
Každopádně pak přišla puberta, období stagnace a na seznam priorit se najednou draly úplně jiný věci než sport. To trvalo přes konec gymplu až po vejšku. Místo školy pro princezny nebo právníky jsem úspěšně odchodila ekonomku, kde jsem mimo jiné potkala Soničku. Vyřešily jsme spolu pár marketingových projektů a příležitostně se vídaly i po jejich dokončení. V té době, po pár letech lenivého života, jsem se zas začala velmi občasně, velmi rekreačně a velmi nenásilně alespoň trošku hýbat. Tu a tam nějaká skupinová lekce někde ve fitku, tu a tam nějaký ten kolektivní sport. Coby lehký workoholik sem ale půlku hodin stornovala, protože proč bych odcházela z práce včas?! Pracuju jako account v reklamce a práce mě baví, ale tohle mě fakt štvalo. Tak jsem se poohlížela po něčem, co by mi nenarušovalo pracovní rozvrh, až jsem se jednou nechala překecat na svůj první ranní kruháč…
Byl to totální očistec. Den před tím mě Soňa uklidňovala, že tam bude Radeček, že to bude pohoda. Co se nestalo, na tréninku se místo něj zjevil Pinďa. Do dneška si přesně pamatuju minimálně půlku cviků, a hlavně ty pocity. Chtělo se mi brečet, zvracet, omdlít, umřít a co bylo asi nejhorší, všichni kolem vypadali dost v pohodě a Fresh.
Před tréninkem jsem si tak marná nepřišla, ale tam jsem se fakt styděla a řekla si, že to prostě musím zlomit. O týden později se to nepodařilo, další taky ne a ten další taky ne. I přesto mě to chytlo a na tréninky jsem začala docházet častěji a častěji, až se z toho stala trošku závislost. Když mě bolí půlka těla, nechce se mi vstávat ani na jeden z těch osmi budíků nebo jen dobíhat tramvaj, vždycky mě nějak přemůže to, jak se těším na ty lidi a tu atmosféru, co v gymu panuje. I v těch 6 ráno, přestože je všechno ještě takový ospalý 🙂
Díky FreshKruháči sem (skoro) získala zpět svoji fyzičku z dob dávných a minulých, a hlavně potkala velkou spoustu super lidí, bez kterých si ty rána vážně už ani nedokážu představit. A právě proto i zítra ráno půjdu na kruháč a pojedu na další FreshKemp.
Takže díky za to všechno a Čůůůůůs 🙂„