Martina Nováková, 44 let
1.vstup – 29. 6. 2014
Počet tréninků k 16.10. 2017 – 216
„Čůůůůs, jmenuju se Martina Nováková, ale slyším téměř výhradně na „Novajdo“. Jsem nefalšovaná Pražanda z Jarova, momentálně bytem ve Vysočanech. Přesun z výšiny do údolí jsem téměř obrečela, ovšem do té doby, než jsem zjistila, že Vysočany (sorry Jarove) jsou mnohem lepší 🙂.
Jsem vystudovaná knihovnice, ale pracuju v reklamce jako nákupčí, sháním a vozím reklamní předměty ze zahraničí (no hlavně z Číny 🙂).
Sportuju sice odmalička, leč žádný vrcholový výkon jsem nikdy nepodala. Asi v 9ti letech mě můj otec (zřejmě z důvodu svých nenaplněných ambicí) přivedl na Balkán do oddílu juda. Tady jsem s nevelkým nadšením strávila asi 2 roky a mé působení zde skončilo velmi rychle zjištěním, že budu muset na závody, což pro mě, absolutně nesoutěžní typ, bylo noční můrou. K nelibosti svého otce jsem zběhla do oddílu s krycím názvem Rytmická gymnastika, což byl komoušský název pro, tehdy zřejmě moc západní , aerobik. A tady, po několika letech anonymního hopsání v davu, mě naše tehdejší úžasná cvičitelka z toho davu (nevím proč) vytáhla a donutila mě si udělat cvičitelskou licenci. Nevím, jak se jí to povedlo, protože nejsem žádnej loktař a dost se stydím, ale od té doby na tom Balkáně cvičím, a když jsme to s holkama tuhle počítaly, tak jsme zjistily, že už to je strašlivých 27 let 🙂. Mezitím jsem ještě prošla různýma dalšíma vlnama, například posilovnou (a protože mi nestačilo poslouchat kecy nějakýho nabušence, udělala jsem si licenci na fitness instruktora :), pak mě zvedání činek přestalo bavit a objevila jsem bušení do pytle (fitbox), lezení po stěně a taky K2 hiking. Naposledy to byla vývojová kineziologie, která mi totálně změnila přístup ke cvičení a ještě jsem s ní rozhodně neskončila 🙂 Asi před třemi , čtyřmi lety jsem byla donucena, z důvodu propadlé cvičitelské licence, absolvovat školení s mně do té doby nic neříkajícím názvem Funkční trénink. A protože došlo jenom na teorii a potřebovala jsem si to zkusit v praxi, začala jsem googlit, kde bych si to teda vyzkoušela. A tak jsem se dostala na FreshKruháč, tenkrát ještě na Spartě, což bylo co by kamenem od mého bydliště. Po první hodině, kdy jsem s uspokojením konstatovala, že jsem nezemřela, jsem zjistila, že mám ještě spoustu dalších svalů, o kterých jsem vůbec nevěděla, a strašně mě to chytlo a baví mě to pořád, protože na rozdíl od zvedání činek je to pokaždý jiný a prostě super 🙂 a taky konečně nemusím nic vymejšlet, někdo to vymyslí za mě!!! 🙂 Navíc mám spoustu inspirace pro svoje hodiny, což se samozřejmě neobejde bez keců a připomínek, co jsem to zase přitáhla za inovace 🙂.Vzhledem k tomu, že mám dva malý kluky, šly ostatní koníčky trochu stranou, ale pevně věřím, že se ke kolu a k chození po horách zase vrátím, až budou větší. A proto dokud budu moct, tak se na ten FreshKruháč musím doplazit, protože nehodlám pak poslouchat připomínky, že na matku musejí furt někde čekat 🙂. Tak někdy na kruháči čůůůůs:).„