#35 Humans of Fresh

Jan Medek, 28 let
1.vstup – 19.11.2015
Počet tréninků k 28.6.2016 – 57

„Čůůs holky a kluci, ženy a muži, říkají mi Medvěd, ale (světe div se) nejmenuju se tak… za svůj život jsem dostal mnoho přezdívek a jmen (lichotivých i nelichotivých). Pokud mám začít, né od kolébky, ale od prenatálního věku, měl jsem se narodit jako Jakub, ale když mne, již v porodnici, viděli, jak jsem se potatil, dostal jsem jméno Jan. Od mého příjmení (Medek) se v dětství vyvinula přezdívka „Méďa“, ale k Medvědovi jsem přišel až v prvním ročníku na vejšce, kdy se mne, tehdá budoucí, teď již bývalá, přítelkyně ptala, jakou mám přezdívku. Dostal jsem Medvěda, s tím, že „Méďa je moc teplý“… Vyrůstal jsem v divočině, na severu, v Terezíně, kde jsem strávil krásný dětství, za TJ Sokol Terezín kopal fotbal a chodil do junáka (jako „Lišák“ – nosil jsem tričko českomoravský spořitelny). Po nástupu na gymnázium jsem kopačky pověsil na hřebík a začal se víc socializovat a věnovat okolí 🙂 Na gymplu jsem nevěděl, co dál dělat a pekařina nebyla má jasná volba, šel jsem tedy studovat Podnikovou ekonomiku a management na Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně do Ústí nad Labem. Vysocializoval jsem si bakalářský titul a šel se dál socializovat na magisterský studium, obor Finanční management. Sportu jsem tehdy moc nedal… maximálně 3x týdně futsal a tím pro mne veškerý sport hasnul. Milník a zásadní zlom v mém životě nastal až v posledním ročníku v roce 2013, kdy jsem si, coby spolucestující, sedl do vozidla, co absolvovalo automobilo-železniční havárii (ponaučení? – nesedej do auta s člověkem, co fakt neumí řídit). Skončil jsem pouze s otřesem mozku, vykloubenou kyčlí, polámanou kyčelní jamkou a poruchou periferního nervu dolní končetiny. Po operaci kyčle, kdy ze mne udělali IronMadvěda, jsem absolvoval pár měsíců ve fantastickým rehabilitačním zařízení v Kladrubech a tehdy se to ve mně zlomilo. Dostudoval jsem školu, srovnal jsem si životní priority, začal si víc vážit života i svého okolí a ruku v ruce s tím přišla i touha se hýbat. To nešlo s berlema a ortopedickou pomůckou (dále jen – „špagát“) na noze, kterej mi musel přidržovat špičku nohy, aby nesbírala vajgly po zemi. Po tom, co jsem berle a postupem času i špagát zahodil, nerv se mi relativně zregeneroval (na přehlídku ukázkovejch výpadů to už ale zkrátka nebude), jsem začal plavat, potom i trošku běhat a jako další přišlo nějaký posilování, kdy jsem chodil v Litoměřicích na hokejový crossfit tréninky. Začalo mne bavit přijímat challenge a posouvat si osobní hranice. Loni jsem se rozhodl pro radikální změnu a v září jsem se přestěhoval do metropole, kde teď pracuju v jedný mezinárodní poradenský kanceláři ve finančním auditu. Když jsem si pořídil multisport kartu, chtěl jsem začít chodit někam na kruháče a první, kam mne osud zavál, byl FreshKruháč… Cesty páně… Dobře se stalo. Našel jsem gym, kde je banda suprových lidí, od barmanů a barmanek, co Ti s úsměvem nashakujou proteinovej Sex on the beach, přes trenéry, který dělaj, to co dělaj, se smyslem pro věc (cenim kluci), až po ostatní fajnový FreshHolky a FreshKluky, co se tam choděj zdravě socializovat jako já. Na kempech jsem strávil vždy jeden z nejlepších aktivně strávených víkendů ever (ne-li ever) a jsem si jistej, že co budu živej a hlavně zdravej a budu v Praze, budu chtít bejt stále fresh a v tomhle kolektivu. Jo a holky, co máte hezký zadky, noste ty legíny, nebojte se to prodat, my dolňáci to oceníme! Čůůůůs!“