#93 Humans of Fresh

10.5. 2018 Richard Palm

Pavlína Broulíková, 42 let
1.vstup – 29.8. 2016
Počet tréninků k 10.5. 2018 – 221


Čůůůůůůs, jmenuju se Pavlína Broulíková, je mi 42let a jsem šťastnou mámou dvou báječných synů 🙂 Pracuju na bezpečnostním úřadě, a protože o své práci úplně mluvit nemůžu, tak snad jen, že denně sedím v kanceláři…. 🙂

Od roku 2016 zase bydlíme v Praze 🙂 Zase proto, že jsme se z ní začátkem roku 2008 odstěhovali. Jednoho dne jsme se doma my dospěláci  usnesli, že vlastně bude moc fajn odejít z ruchu Prahy a děti i pejsky nechat žít ve větším klidu. A tak jsme se posunuli 50km za hlavní město do Nymburka. Že to byl úplně debilní nápad jsme zjistili brzy. Klidu bylo moc, kultury málo,  a tak dále…. Uznávám ale, že jsem si tam našla spoustu bezva přátel, začala závodně běhat s pejskama agility a navštěvovat  Fitness arénu zdravého pohybu v Poděbradech, která má skvělé, studované a sympatické majitele a příjemná rodinná atmoška, která tam je, vás prostě uchvátí.
Myslím, že sportuju od doby, co jsem se jako prcek naučila koordinovat své pohyby 🙂 V dětství jsem ale nikdy nedělala nic závodně, ale za to jsem zkusila skoro všechno a své nadšení pro pohyb jsem vnutila i dětem, které se mnou teď chodí hrát squash (v tom jsou fakt dobrý! 🙂 ), lyžujeme, běháme a nebo se společně umíme jen tak flákat a hrát deskovky 🙂 Jediné, co jsem nikdy nezkusila a nezkusím, je lezení do výšek a potápění s kyslíkovou bombou do hloubek. Vím, že „nikdy neříkej nikdy“ se říkat nemá, protože se to rádo porušuje, ale já jednoznačně vím, že tohle nikdy! 🙂
Touha po sportovně měřitelných cílech a dokázání světu něčeho, se ve mně probudila asi v roce 2010 :)))  Pozdě, ale přece 🙂 Zjistila jsem, že moji dva pejsci, co vypadají jako gaučový povaleči, naprosto milují pohyb, hec, chválení a svoji paničku, kterou na závodišti (nutno podotknout, že pouze tam) poslouchali na slovo ještě nevyřčené. První závody byly fiasko, ale na každých dalších jsme stáli na bedně a já zjistila, jak ohromující je nejen vyhrávat, ale vidět tu spoustu nadšení a lásky ke společné aktivitě ostatních závodících, kterým jsem jednoznačně vítězství přála také. A mimochodem – svět je opravdu malý, protože na FreshKruháči jsem se nedávno potkala s Péťou Veselou, se kterou jsem se před pár lety potkávala zrovna na agilitích závodech 🙂
A jak jsem objevila FreshKruháč? Po znovu nastěhování se do Prahy jsem hledala fitko, které mi nahradí to rodinné poděbradské. Poctivě jsem oběhla Prahu 8 a 9 a FK jsem si nechala až na konec. A víte proč? Protože když jsem zhlédla propagační video a viděla vysportovaná těla všech těch mladých lidí,  říkala jsem si, že tam jít prostě nedokážu. Ale když jsem se v předposledním fitku, které jsem měla na seznamu, rozloučila se slovy „nezlobte se, ale já hledám něco jinýho..“, hecla jsem se a šla … 🙂  No jsem tam dodnes 🙂
A musím říct, že FreshKruháč prostě miluju! Od vstupu, kde se na mě vždycky usměje barman/ka, pokec s ostatními cvičícími po Michalovo „pracuj, děláš to pro sebe“, Filipovo „rozumíme?“, ječení Kuby tak, že ho slyším až na Českomoravský, a hodiny s olympionikem Dominikem – to všechno je prostě úžasný! 🙂 Omlouvám se všem, které jsem nezmínila, bylo by to na dlouho..
Děkuju majitelům, že rozjeli tenhle vlak a nenechávají ho jen tak samovolně jet a pořád se o něj starají. Třeba to, že vymysleli a nechali udělat tak bezva appku na přihlašování (a mně můžete věřit, že je jedna z těch super, protože jsem dřív s aplikacema pracovala) nebo se každý měsíc trápí s tabulkou TOP200, povyšuje FreshKruháč na místo, kam my všichni opravdu rádi chodíme, rádi se tam vracíme a je nás čím dál víc.
Komentáře